REPORT : ( Bob )
 
Pátek 24.července
Na mém tátošovi Introšovi jsme vyjeli v pátek po poledni s mým synem, s Honzou a Olinou na Electře a s Lubošem a dcerou Janou na Fatboyi. Počasí nám přálo víc než dost, že jsem cestou shodil raději i vložku z bundy abych nebyl spocený až na řiti. Na sraz Howling organizovaném na Ovčárně u Brandýsa n.L. našimi přáteli z Pittbulls MC jsme přijeli v podvečer. Tak akorát abychom se usádlili v chatkách, setřepali prach z cesty, nervozitu z předjížděných kolon s policejním vrtulníkem v zádech a doplnili ztracené tekutiny ... pěkně chlazeným a pěnivým mokem. Kapely nám až přes půlnoc pěkně bušili do makovic dost drsný a rychlý metal, takže stejně nemělo cenu jít spát dříve.
 
Sobota 25.července
Kolja, kamarád presidenta Pittbulů, nás jako obvykle v sobotu protáhl středními Čechami. Vzhledem k náročnému večeru jsme sice vyjeli až kolem jedenácté ale do večera jsme stihli najezdit přes 250 kilometrů po krásných středočeských luzích a hájích. Sice jsme přišli o připravený program ale tahle krásná vyjížďka ná to bohatě vynahradila. Po návratu z anší soukromé vyjížďky jsem přivítal s otravaky Jurkem, Evičkou, paulínem, Markérkou a Generálem, kteří dorazili na sraz na konci své týdenní dovolené. Večerní kapely byly v tento den už více podle mého gusta, takže jsem občas zavítal i pod pódium, kde mně nejvíce zaujal Ozzy revival. I když zpěvák hlavně svou úžasnou podobností včetně gest, než zpěvem, který sice nebyl nejhorší ale ještě tomu něco málo chybělo. Nad pěnivým tentokrát vyhrálo červené, až mně to mlaskalo za uchem.
 
Neděle 26.července
Všichni mí kamarádi odjeli domů zcela určitě vstříc krásnému pracovnímu týdnu :o). Mně už nezbylo než odvézt syna na vlak do Kolína, protože odjet sem mnou na týden pod širák se mu zrovna moc nechtělo :o). Cestou z kempu jsem si sice trošku zajel ale nechtělo se mně riskovat zjištění zbytkáče u policejní hlídky v nedaleké vesnici. I když, jak jsem se později doslech, když nenafúkali Generál s Paulínem, mohl jsem být taky v klidu. Z kolínského nádraží jsem se vydal směren na Jičín, kde jsem se měl potkat s Milanem z Hukvaldů. Byl to jediný odvážlivec, který byl ochotný vydat se na mou bláznivou jízdou po českém pohraničí. I když měl Milan snahu mně občas ukecat na chatku či penzión, s vyjímkou nouze u poruchy se mu to nepodařilo :o)). Cestou jsem se snažil spojit s Bakym a Horácem aby nám poradili přesné místo výskytu Pekelných dolů ale nějak se nedařilo. Naštěstí nás slyšela v jedné restauraci u oběda sousední rodinka a co by motorkáři nám rychle poradili. V Pekelných dolech bylo jako obvykle pohodlíčko a veget a plno motorkářů z blízka i daleka. Na večer jsem dorazli do Rumburku v Lužických horách, kde jsme marně hledali v mapě inzerovaný kemp. Bylo to bohužel jen koupaliště s penzionem. V nedalekém Varnsdorfu byl pro změšnu kemp zcela zrušen. Štěstí jsme měli až v Jiřetíně, kde nás místní snědá obyvatelka poslala do kempu Pod Jedlovkou, kde jsme konečně mohli složit hlavu ... pod plachtu. měli jsme jen trošku problém čím podložit stojany našich strojů. Naštěstí jsme objevili několik vyhozených pánví a hrnců a bylo nám hej. Po vystavění nocležiště jsme vyrazili do kempové restaurace. Když jsme se po nějkém to pivíčku chystali vyrazit vstříc jasné noční obloze, stáhli místní štmagasti plátno a z projektoru začali promítat hudební film od Floydů - The Wall. No, kdo by šel v takovém případě spát, že ?! Teprve po půlnoci jsme s titulky konečně mohli vyrazit do naší strohé spálně :o).
 
Pondělí 27.července
Po chutné snídani vyrážíme opět do hor. Milan má však stále na své Electře problémy s oběma tlumiči. Po předchozím servisním zásahu v ostravském značkovém servise nenachází slov. A to nemluvě o ceně práce ( 1.400 / hod. ) a koncovce výfuku, která mu upadla na cestě ze servisu domů. Vzhledem k tomu, že ventilky pro dofouknutí tlumičů jsou dost nepřístupné, není možné je nafouknout u benzinky. Vracíme se proto do Varnsdorfu, kde v jednom ze servisů nacházíme pomoc. Přední tlumič se podařilo dofouknout ale bohužel ten zadní netěsní a neustále uchází. Na solidní cestě se to dá vydržet ale na hrbolatých cestičkách, kam máme namířeno, to bude pro Milana utrpení. Naše další cesta míří na Krásnou Lípu a dále projíždíme nádhernými klikatými cestičkami kolem skal Českého Švýcarska. Vybírám především silnice II. a III. třídy, protože je tam skutečně co k vidění. Zatavujeme v Hřensku abychom omrkli skalami obležené městečko. Člověk ale musí držet zrak poněkud výše. Jinak zjistí, že městečko více obklopují nevzhledné vietnamské stánky než krásné skalní útvary. Dále nás cesta vede přes Děčínské stěny a Děčínský Sněžník až na okraj Krušných hor, kde pokračujeme po hřebenu až do Cínovce. je to opravdu nádherná cesta a cyklisti se tu musí opravdu vyřádit. V pozdním odpoledni se dostáváme až k vesničce Klíny nedaleko Litvínova, kde u kafíčka přemýšlíme kde asi zakempujem. Milana už od celonároďáku zlobí elektrika, kterou mu bohužel v Ostravě nějak nedali dohromady. Od kafíčka totiž nějak nemůže odjet ale díky kopcovitému terénu není problém nastartovat bez namáhavého roztláčení. Bohužel hned po chvíli zjišťujeme závažnější problém. Milanova mašina nedobíjí. Nebýt budíku, který má zabudovaný v předním panelu bychom na to přišli až bychom baterku vykroutili až do dna. Takhle máme aspoň šanci něco řešit. Kamarád Honza nám po telefonu poradil několik možností, jak opravit mášu přímo na silnici. Bohužel nic nepomáhá a tak je jasné, že musíme do servisu pro nový aletrnátor a relé. Milan nastartoval a míříme k Praze. Po zrovna nevábném průjezdu čtvrtí Janov v Litvínově kupujeme pro jistotu na benzince startovací kabely a valíme dál k matičce stověžaté. V Praze se bohužel dostáváme do pasti jednosměrné příjezdové cesty k parkovišti na ruzyňském letišti a při vyzvedávání lístku u parkovací závory Milanovi definitivně zdechá modrá Electra. Domlouvám tedy odtah do nedalekého servisu, kde mimořádně uleháme v přilehlém hotelu Auberge de Provence.
 
Úterý 28.července
Ráno kolem desáté tlačíme s pomocí servisáka Kamila Electru do servisu. Tam se dozvídáme tu horší zprávu, alternátor má skutečně přepálené vinutí a je nutná jeho výměna. Naštěstí se Kamilovi daří sehnat v Praze odpovídající typ včetně relé a příslibil nám opravu během dne. Kamil je super pohodový člověk a skvělý mechanik. Takových se dnes nevidí hodně. Lelkujeme u servisu až do večera a pomáháme s prostrčením konektoru přes blok motoru. Tohle soudruzi v uesej moc dobře nevymysleli, drbali jsme se s tím skoro hodinu. Hotovo je až po páté večer, tak se přesunujeme do Středokluk kde je poněkud levnější penzion. Navečer už nemá cenu někam jezdit.
 
Středa 29.července
Po ranní snídani vyrážíme z Prahy zpět vstříc horám. První zastávka je v Karlových Varech, kde se Milan chtěl mrknout na chvilku na přátele z východního bloku ale kvůli parkovacím problémům nakonec raději stáčíme své stroje a pokračujeme dál na pomezí Krušných hor a Sokolovské pánve až na jihovýchodní okraj Českého lesa, kde na noc zastavujeme v kempu Babylon nedaleko hraničního přechodu Folmava. Je to levný kemp vykoupený nepřítomností teplé vody jak ve večerních tak brzkých ranních hodinách. Zato tu ale v místní hospůdce hraje večer country kapela a je tu celkem rozumné teplé jídlo s vietnamskou obsluhou. Před rozbřeskem mně už slovo "celkem" moc nezdá, ještě že mám s sebou dostatek toaleťáku. Cestou na záchody zjišťuju, že je pěkná mlha v dolní části kempu, kde jsem neprozřetelně tuto noc neroztáhl ani plachtu nad spacákem. Než jsem před devátou vstal tak mně naštěstí ranní slunce spacák vysušilo a byl jsem víc suchý než Milan v zapařeném stanu :o).
 
Čtvrtek 30.července
Milan mě probouzí bigbítem ze své Electry. Po sbalení však zjišťuje, že baterie asi nebyla ještě dostatečně dobitá...štěstí,že máme ty startovací kabely z Litvínova :o). Vyjíždíme vstříc cílovým horám naší cesty, Šumavě. Opět se držíme silnic II. a III. třídy, což občas lehce zdržuje naše tempo kvůli Milanovu poškozenému tlumiči zadní kyvky ale aspoň je dost času rozhlédnout se po nádherném okolí. Taky se nám podaří nepřehlédnout odbočku na Schwanzerberský kanál dlouhý přes 40 kilometrů. Před mnoha lety usnadňoval přesun dříví po okolních horách. Krásným prostředím šumavského pohoří se dostáváme až k největší vodní nádži Lipnu, kde v podvečer stanujeme v kempu u vody. Po pár pivečkách a večeři jdeme na kutě. Jen vytrvalí táborníci zhatili můj plán vyspat se pod přístřeškem sušáku a zase jsem musel vytáhnout plachtu a přesunout se do blízkosti Milanova stanu ... co kdyby i tady zlobila mlha, že ?!
 
Pátek 31.července
Ráno v klidu balíme a pomalu se přesunujeme směrem k Meziříčí a Miluščině motoazylu. V Dolním Dvořišti se rozhoduji dofoukat trochu mé mírně podhuštěné pneu. Ale Klingoni měli asi v místní oblasti rej, jedna benzinka má absolutně netěsnící ventil, druhá ho pro změnu nemá vůbec a na poslední Shelce pro jistotu nemají kompresor vůbec :o)) Vše zlé je k něčemu dobré. Při výjezdu ze Shelky potkáváme Milušku, kterak se řítí ve své dvoustopé raketě vstříc domovu. Přibírá nás do vleku a my máme co dělat abychm ji na křivolakých a rozbitých cestičkách Novohradských hor stačili. Ještě, že větší část cesty pokrýval nový asfalt. Po vybalení u Milušky odjíždíme projet vovohradské kopce a stráně a necháváme naši skvělou hostitelku vyřizovat úřední záležitosti. Musím pochválit výborný oběd v žofínském penzionu i zajímavý hrad v Nových Hradech včetně zajímavé přednášky místního mladého kováře. Večer usedáme u Milušky k vynikající omáčce z lišek a knedlíkům...na vínko nesmíme zapomenout. Na oplátku po chvilce lokalizujeme závadu kýchající sekačky. Tož aj u sekačky je třeba filtr občas čistiť :o))
 
Sobota 1.srpna
Probouzíme se v pozdním dopoledni, v klídku posnídáme a já vyrážím v poledne vstříc dalším povinnostem. Milan ještě zůstává o den déle a chystá se s Miluškou na další super výlet. Domů přijíždím vyklepaný jako startka bez filtru. Ty betonové dálnice jsou masakr ..... ale těch dva a půl tisíce kiláků stálo za to ... teď už jen gumy vyměniť ... :o)))

FOTOGRAFIE :
Bob